Co to vlastně je?

Koncept 15minutového města říká jednoduchou věc: vše, co člověk potřebuje k běžnému životu, by mělo být dostupné do 15 minut pěšky nebo na kole. Práce, škola, nákupy, zdravotní péče, sport, kultura i zeleň, to všechno by mělo být blízko domova, ne na druhém konci města.

Autorem myšlenky je francouzsko-kolumbijský urbanista Carlos Moreno, který ji představil kolem roku 2016. Skutečný rozkvět ale zažila během pandemie covidu, kdy se miliony lidí ocitly uvězněné ve svých čtvrtích a zjistily, jak málo toho mají v docházkové vzdálenosti.

Proč o tom mluví developeři?

Pro české i světové developery přestalo stačit postavit bytový dům a čekat, že se byty prodají samy. Kupující dnes chtějí víc než čtyři stěny, chtějí životní styl. A právě tady vstupuje 15minutové město do hry.

Moderní rezidenční projekty se proto stále častěji navrhují jako smíšené čtvrti. V přízemí bytového domu najdete kavárnu nebo pekárnu, o ulici dál ordinaci praktického lékaře, za rohem mateřskou školu a uprostřed toho všeho park nebo komunitní zahradu. Developer už neprodává jen byt, prodává celou čtvrť.

Jak to vypadá v praxi?

Nejznámějším příkladem je Paříž, kde starostka Anne Hidalgová učinila z 15minutového města oficiální strategii. Město rozšiřuje cyklostezky, proměňuje parkoviště v parky a podporuje lokální obchody. Podobné projekty ale najdete i v Barceloně (takzvané „superbloky", kde se z ulic stávají pěší zóny), v Portlandu, Šanghaji nebo Melbournu.

V českém prostředí se princip zatím prosazuje spíše v jednotlivých projektech než jako celková městská strategie. Nové pražské čtvrti jako Smíchov City nebo plánovaná zástavba v okolí Rohanského ostrova se ale snaží kombinovat bydlení s obchody, kancelářemi i veřejným prostorem. Brno zase experimentuje s revitalizací brownfieldů, bývalých průmyslových areálů, v multifunkční čtvrti.

Co to znamená pro běžného člověka?

Pokud se tento trend prosadí, přináší řadu výhod. Méně času stráveného dojížděním znamená více času s rodinou. Méně aut na silnicích znamená čistší vzduch. Živé ulice s obchůdky a kavárnami znamenají bezpečnější okolí a silnější sousedské vazby. A pro majitele nemovitostí? Byty v dobře fungujících čtvrtích si drží hodnotu lépe než ty v monotónních satelitech na okraji města.

Má to i stinné stránky?

Samozřejmě. Kritici upozorňují na několik problémů. Zaprvé, smíšená výstavba je dražší a složitější na realizaci, což se promítá do cen bytů. Zadruhé, ne každé město má dostatečnou hustotu zástavby, aby koncept fungoval, v řídce osídlených předměstích je patnáctiminutová dostupnost všeho zkrátka nereálná. A zatřetí se objevují i hlasy, které v tomto konceptu vidí nástroj ke zbytečné regulaci, omezování automobilové dopravy nebo nařizování, co se kde smí stavět.

Realita je ale taková, že 15minutové město není žádný převrat. Je to spíše návrat ke způsobu, jakým města fungovala po staletí, než je éra automobilů roztáhla do šířky. Historická centra Prahy, Brna nebo Olomouce jsou vlastně přirozenými 15minutovými městy: kompaktní, pestrá a pěšky průchozí.

Kam to směřuje?

Trend 15minutových měst se pravděpodobně bude prohlubovat. Tlak na udržitelnost, rostoucí ceny pohonných hmot, práce z domova i generační posun v preferencích, mladší generace čím dál častěji preferuje městský život bez auta, to vše hraje tomuto konceptu do karet.

Pro developery, kteří pochopí, že stavějí nejen domy, ale celé komunity, se otevírá velká příležitost. A pro města, která dokážou tento přístup podpořit chytrou regulací a investicemi do veřejného prostoru, je to cesta k příjemnějšímu životu jejich obyvatel.

Patnáct minut. Tolik stačí, aby se město stalo domovem, ne jen místem, kde náhodou bydlíte.