Developer prodává 20 bytů. Na projekt si najme brand agenturu, copywritera na volné noze, fotografa, externí správkyni sociálních sítí a produkční na občasné video. Pět dodavatelů, pět faktur, pět e-mailových vláken, pět lidí, kteří se mezi sebou nikdy neviděli.
A jeden projektový manažer u developera, který tomu všemu šéfuje místo toho, aby měl čas na svou práci.
Dvacet bytů, ne dvě stě.
Odkud se to myšlení vzalo
Tahle struktura nevznikla na základě výpočtu. Vznikla zvykem. Velcí developeři ji zavedli, protože při portfoliu čtyř set jednotek ročně dává smysl mít specialisty na každou disciplínu. Menší developeři ji okopírovali, protože tak to v oboru chodí.
Nikdo si neudělal jednoduchou kontrolu. Kolik práce reálně potřebuje projekt o dvaceti jednotkách za dvanáct měsíců prodeje? Kdo to celé skutečně dělá, a kdo jen píše e-maily o tom, co dělají ostatní?
Co projekt skutečně potřebuje
Web, který se dá během pár minut aktualizovat. Texty pro karty bytů, pro představení projektu, pro stránku s lokalitou. Sadu dobrých vizualizací interiérů, exteriérů a fotky okolí. Půdorysy ve formě, která jde poslat klientovi. Možná pár krátkých videí. Kampaně na Google a Meta. Občasný post na sociálních sítích, když se něco děje.
Reporting, který říká pravdu o tom, kolik stojí jedna prodaná jednotka.
Není to nic, co by neuměl jeden schopný člověk se základní znalostí oboru. Není to nic, co vyžaduje pět specialistů. Většina toho navíc neběží paralelně, ale střídavě. Kreativní fáze přípravy kampaně, následuje údržbová fáze.
To je ta práce. Celá.
Proč to v praxi nefunguje
Brzdou není kapacita toho člověka. Brzdou je zadání.
Když si developer najme agenturu, dostane jednu smlouvu, jedno SLA, jeden kontaktní bod. Když si najme jednoho člověka na všechno, dostane jednoduchou otázku: „Jak konkrétně vám mohu pomoci?".
Většina developerů na tuhle otázku nemá odpověď. Tak raději zaplatí pět dodavatelů, kteří přijdou s vlastními procesy a vlastní šablonou faktury.
Problém není v dostupnosti té jedné role. Problém je v tom, že developer nikdy nedefinoval, co se má vlastně udělat. A pět dodavatelů to maskuje, protože každý si svou část definuje sám.
Co stačí v zadání změnit
Zadání musí přestat popisovat aktivity a začít popisovat výstupy. Ne „spravovat sociální sítě", ale „dvanáct postů za čtvrtletí, vždy s fotkou ze stavby nebo ze showroomu, vždy s odkazem na konkrétní byt".
Ne „dělat marketing", ale „přivést třicet leadů měsíčně při ceně pod tři tisíce korun za lead".
Zadání musí mít jeden výsledek a jeden rozpočet, ne pět dílčích rozpočtů. Když má jeden člověk plnou zodpovědnost za to, kolik stojí prodaná jednotka, sám si vybere, co má smysl dělat externě a co ne.
Fotograf na čtvrt dne jednou za dva měsíce má smysl. Externí stratég, který pošle prezentaci a fakturu na osmdesát tisíc, většinou ne.
A zadání musí počítat s tím, že odborník občas řekne ne. Že při třicáté čtvrté otázce „co kdybychom přidali ještě toto nebo toto" odpoví, že to nedává ekonomický smysl.
Pokud developer hledá někoho, kdo bude vždycky souhlasit, agentura je správná volba.
Bude souhlasit.
A vyfakturuje to.
Kolik to stojí ve skutečnosti
Standardní roční setup na projekt o dvaceti jednotkách: brand a web sto až sto padesát tisíc, copywriting padesát tisíc, fotograf čtyřicet tisíc, správa sociálních sítí dvacet tisíc měsíčně, kampaně třicet tisíc měsíčně, k tomu plus rozpočet na vizualizace a občasné video.
Když se to sečte za rok prodeje, je to klidně osm set tisíc až milion korun jen za výrobu a koordinaci. Bez médií.
Jeden zkušený člověk na polovinu úvazku v této roli stojí ročně zlomek toho. Externí dodavatele si zařídí podle potřeby na konkrétní výstup, ne na měsíční paušál. Koordinace odpadá, protože koordinovat sám sebe nemusí.
Rozdíl není o desítky procent. Jde o násobky.
Co tím developer ztrácí
Nic, co by stálo za to. Ztratí pocit, že má kolem projektu „tým". Ztratí prezentace s logem agentury.
Ztratí možnost svést špatné výsledky na to, že agentura neměla s podobným projektem zkušenosti.
Získá člověka, který ví, kolik stojí každá poptávka, a který v listopadu řekne, že prosincová kampaň je zbytečná, protože o vánočním čase mají lidé jiné starosti a trh na pár měsíců usíná.
Pro projekt o dvaceti jednotkách je tohle správná velikost marketingu.
Všechno ostatní je infrastruktura, která byla navržena pro někoho jiného.
