Developer dokončí projekt, vyprodá poslední byt a vypne marketing. Doména projektu zůstane viset ve vzduchu. Někdo ji platí dál ze setrvačnosti, jiný ji nechá vypršet.

V obou případech se to samé aktivum, které dva roky sbíralo návštěvy, odkazy a pozice ve vyhledávačích, odpojí od aktivní správy. A je to škoda.

A za rok, když se rozjíždí další projekt, se začíná od nuly. Nová doména, nový web, nová cesta k tomu, aby si projektu někdo všiml.

Co se vlastně zahazuje

Doména rezidenčního projektu představuje dva roky práce, které se nedají koupit zpátky.

Po dobu prodeje na ni mířily PPC kampaně, bannery, billboardy s QR kódem, články v médiích, posty na sociálních sítích. Realitní portály na ni odkazovaly. Developerské katalogy ji zmiňovaly.

Každý takový odkaz je pro Google signál, že stránka existuje a něco znamená.

Vyhledávače si na základě těchto signálů postupně utvářely názor. Tahle doména je relevantní pro „nové byty Praha 5", pro „rezidenční projekt Smíchov", pro konkrétní lokalitu, konkrétní typ bydlení.

Ten názor se buduje pomalu a draze. A v okamžiku, kdy přestane web fungovat, se začne rozpadat.

Proč to skoro nikdo neřeší

V závěrečném reportu projektu je sloupec za doménu, hosting a SSL certifikát. Pár tisíc korun ročně.

Vypadá to jako položka, kterou se hodí škrtnout.

Jenže report ukazuje náklady. Neukazuje to, co se zahazuje na druhé straně. Hodnota domény nikde v účetnictví není. Žádná položka neříká „doménová autorita za 80 000 korun" nebo „organická návštěvnost v hodnotě 200 PPC prokliků měsíčně".

Takže když přijde rozhodnutí, zda doménu dál držet, rozhoduje se podle toho, co je vidět.

A vidět je jenom faktura za hosting.

Co s doménou po vyprodání

Existují tři rozumné varianty. Žádná není složitá.

První je nechat web žít jako referenci. Stránka se přepne do archivního režimu, doplní se informace o tom, že projekt byl dokončen a vyprodán, aktualizuje se galerie hotové stavby a kontakt na developera.

Doména dál sbírá odkazy, vyhledávače ji dál indexují, a když si někdo za tři roky hledá „byty v Modřanech zkušenosti", může narazit na váš projekt.

Druhá varianta je přesměrování na hlavní web developera. Veškerá doménová autorita, kterou projekt nasbíral, se převede na firemní stránky.

Z pohledu vyhledávačů to znamená, že firma dostává kredit za projekt, který skutečně postavila. Technicky je to pětiminutová úprava v DNS.

Třetí varianta je použít doménu jako vstupní bod pro další projekt ve stejné lokalitě. Pokud developer staví na Smíchově druhý projekt, doména prvního projektu se může stát rozcestníkem nebo odkazovou stránkou.

Návštěvnost, která na web stále chodí, dostane nový směr.

Co se nevyplatí

Nechat doménu jen tak vypršet, protože už to přece nikoho nezajímá.

Když projekt končí, otázka kolem domény přijde na řadu mezi posledními a často ji řeší asistentka přes e-mail s IT.

Lepší pořadí je obrácené. Doména je jediné aktivum, které z marketingu zbývá. 

Všechno ostatní bylo spotřebováno. Bannery doběhly, billboardy se sundaly, PPC se vypnulo.

Doména je to jediné, co dál pracuje, pokud jí to dovolíte.

První otázka pro příští projekt tedy nezní „kolik bude stát nový web".

Ale „co máme k dispozici z minulého projektu a jak to využít?" 

Střední a větší developeři mají v rukou několik domén z minulých projektů. Každá z nich má svou historii ve vyhledávačích. Většina z nich nepracuje.

Začínat pokaždé od nuly je drahý zvyk.

A na rozdíl od většiny drahých zvyků v oboru se z něj dá vystoupit za pár stovek ročně.