Každý metr v bytě je prodejní metr. Tak se u nás plánuje dispozice už desítky let. Komora nebo sklad se dá prodat lépe než společná dílna. O půl metru širší balkon radši než pokoj pro hosty, který by sdílel celý dům.
Bytová družstva ve Vídni nebo Curychu to dělají desítky let obráceně. Sdílené auto, dílna, prádelna, pokoj pro návštěvu. Ne proto, že by šetřila na komfortu, ale proto, že jeden byt si tohle vybavení sám nikdy nedovolí a dvacet bytů dohromady snadno.
U menšího projektu, dvacet až třicet bytů, platí ta samá matematika. Auto, které by stálo většinu dne stejně na parkovišti. Dílna, kterou by si jeden byt sám nikdy nepořídil. Pokoj pro návštěvu, který by v soukromém bytě zůstal prázdný většinu roku.
Žádný z bytů nemá tyhle metry navíc sám za sebe. Mají je společně, a proto je mají prakticky zadarmo.
V rozpočtu se sdílené metry neobjeví, protože je nejde napsat do ceníku vedle konkrétního bytu. Soukromá komora ano. Společná dílna ne. Rozpočet počítá to, co se dá přiřadit k jednotce. Co se nedá dopsat jako zúčtovatelná položka do kupní smlouvy, jako by nemělo hodnotu.
Interakce se sousedy nejde dobře prodat
Je v tom ještě jedna věc, kterou žádný ceník nezachytí. Sdílená dílna nebo auto je důvod, proč se sousedé občas přirozeně potkají a promluví si. Není to lepší než jen nucené pozdravení ve výtahu?
Jen se to špatně prodává v inzerátu.
Nemusíte kopírovat vídeňské družstvo se stovkami bytů. Stačí se u příštího projektu zeptat, co by dávalo smysl sdílet, abyste měli v rukou unikátní projekt, kde se budou sousedé opravdu znát a trávit spolu čas.
Zamyslete se, co by šlo u vašeho nového projektu sdílet, než se to rozpustí do dalších soukromých metrů, které stejně nikdo nevyužije naplno.
